Ginetka přišla do rodiny v době,kdy náš první briard byl nemocný a tak to byla jakási záloha “kdyby". Celých 8 let jsem si říkala, že další briard bude z opakovaného, ověřeného spojení, nejlépe po pracovních rodičích. Pak vyšel v buletinu Briard inzerát na štěňata paní Sedlákové a bylo rozhodnuto.Původně zvolený kluk nebyl volný a tak jsme si domů odváželi fenečku.Byla úplně jiná než náš první pes.Aby se nám zalíbila byla ochotna udělat cokoliv.Její naprosto nezdolný temperament nás „ničil" pocelý její život.Vůbec nevadilo že je jí 13 let a má za sebou 4 vrhy štěňátek.Ani takový pes ale nežije věčně.
V červenci 2004 jsme byli na výstavě v Polsku a celé výstaviště tleskalo jak úžasně vypadá ve svých 13 letech.Na podzim se začala zhoršovat stabilita a síla zadních nohou.Při chůzi ze schodů jsme museli dávat velký pozor,aby nespadla.Ale stále byla veselá a jinak úplně zdravá.5.3.2005 hodinu po půlnoci začala být neklidná a já jsem zjistila,že má asi torzi žaludku.Bohužel na veterině v Českém Brodě mou domněnku potvrdili a vzhledem k věku Ginetky jsme se dohodli na uspání.
A tak nás opustila naše holčička,brambůrka,koblížek,která nám dala poznat krásy chovu a vyhrávání výstav.
Snad je jí zaduhovým mostem s Cetyrkem dobře
